Trilobiti kopaninského souvrství (ludlow)

Kopaninské souvrství řadíme do svrchního siluru oddělení ludlow. To dělíme na spodní stupeň (gorst) a svrchní stupeň (ludford). My, jako sběratelé amatéři se v této periodě silurské etapy pohybujeme pouze na některých, řekli bychom známých lokalitách a na ty se také zpětně často vracíme. Ne na všech "našich" kopaninských lokalitách je však snadné trilobita najít. Na mnohých zastihneme spíše doprovodnou faunu. Z toho důvodu se většina našich nálezů živočichů této třídy točí kolem lomu Kosov. Kosovské kopaninské souvrství svědčí o neklidném moři, které procházelo mnoha změnami. Střídají se zde vápence a břidlice, které vypovídají o blízkosti podmořské sopky, která se občasně probouzela k životu - tzv. kosovské vulkanické centrum. Díky tomuto neklidnému prostředí se zde střídala různá živočišná společenstva, která jsou členěna podle vůdčích trilobitů. V kopaninském souvrství (ludlow) lomu Kosov bylo takto dosud prokázáno šest trilobitových společenstev. 1. Cromus - Eophacops, 2. Cromus - Metacalymene - Prantlia, 3. Diacanthaspis - Harpidella, 4. Kosovopeltis - Scharyia, 5. Ananaspis - Rijckholtia a konečně 6. Prionopeltis archiaci.

• řád Corynexochida Kobayashi, 1935

• Decoroscutellum (D.) haidingeri (Barrande, 1846) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea†, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Decoroscutellum Šnajdr, 1958 †, druh: Decoroscutellum (D.) haidingeri (Barrande, 1846) †. 

Hlavový štít má obrys kruhové úseče. Glabela není příliš klenutá. Na glabele jsou vyvinuty tři páry samostatných postranních vtisků (vytvářejí dojem pomačkané glabely, či nějakých vtlačených bodů). Jsou dosti hluboké a ostře řezané. V mediální části glabely je výrazný, tupě kuželovitý osten. U mladých jedinců je výraznější, u straších méně. Na okcipitálním prstenci je vyvinut dlouhý dutý osten, který trčí nazad, šikmo vzhůru. Volné líce jsou přibližně subtriangulární a jsou ukončeny lícními trny. Oči jsou střední velikosti. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno se dozadu mírně zužuje. Pygidium má při dorzálním pohledu poloeliptický až mírně pentagonální tvar. Je mírně vyklenuté. Osní vřeteno je zaobleně trojúhelníkovité, trojlaločné. Na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Druh Decoroscutellum haidingeri (Barrande, 1846) je jedním z nejhojnějších scutellidních trilobitů v kopaninských vrstvách. Vyskytuje se na lokalitách Koledník u Berouna, lom Kosov, lom Mušlovka u Řeporyjí a Jinonice u Prahy. 

Výskyt rodu Decoroscutellum Šnajdr, 1958 † v Barrandienu
Decoroscutellum (Flexiscutellum) hanusi Šnajdr, 1960 † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství - radotínské vápence, lok. Černá rokle u Kosoře, Lochkov
Decoroscutellum ascriptium Šnajdr, 1960 † - u nás se vyskytuje v požárském souvrství /silur/ a lochkovském souvrství /devon/
Decoroscutellum haidingeri (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství, lok. lom Kosov
Decoroscutellum lepidum (Bouček, 1933) † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství - kotýské vápence, lok. Damil u Tetína
Decoroscutellum binotatum Šnajdr 1960 † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství, lok. lom Kosov

• Kosovopeltis svobodai Šnajdr, 1960 † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford) 

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes, 1890 †, rod: Kosovopeltis Šnajdr, 1958 †, druh: Kosovopeltis svobodai Šnajdr, 1960 †. 

Styginidní trilobit popsaný Šnajdrem ve stejném roce jako Kosovopeltis hornyi Šnajdr, 1960 † a Kosovopeltis inopinata Šnajdr, 1960 †, tedy v období, kdy probíhaly Šnajdrovy intenzívní výzkumy v lomu Kosov a jejich revize. V podstatě všechny nálezy tohoto velmi drobného a nejspíše nejběžnějšího styginidního trilobita pocházejí z lomu Kosov, kopaninského souvrství, světlehnědých tufitických vápnitých břidlic jihozápadní stěny lomu. Lze jej nalézt ve společenství trilobitů např. Otarion diffractum Zenker, 1833 †, Otarion burmeisteri (Barrande, 1846) †, Eophacops bulliceps (Barrande 1846) † a zejména vůdčím fakopidním trilobitem Ananaspis fecunda (Barrande,1847) †, kdy kromě brachiopodů patří k nejběžnějším nálezům silurské fauny kopaninského souvrství. Lom Kosov je významný po stránce geologické, jež poskytl velmi zajímavé nálezy. Důležitost této lokality podtrhují i dvě jména, s lomem spojená. Podle místa nálezu byl totiž pojmenován Kosovoceras, stočený hlavonožec veliký až jako pěst. A lokální fenomén trilobit Kosovopeltis svobodai. Trup je složen z 10 segmentů. Pygidium mírně klenuté, půlkruhovité a na každé polovině má 7 laloků. Takže je to spíše drobnější styginidní trilobit pojmenovaný a popsaný právě z lokality lom Kosov již Barrandem v roce 1846. V té době to však ještě lom nebyl. Ten vznikl až roku 1905, nicméně již předtím byl částečně "zdokumentován" Barrandovými skalníky občasnými výkopy, kteří Barranda z tohoto místa zásobovali velmi zajímavými nálezy. Od té doby bylo popsáno 11 taxonů tohoto rodu. 

Glabela je mírně vyklenutá, od pevných lící oddělena výraznými, ale nepříliš hlubokými postranními rýhami. Čelní glabelární lalok je nápadně do stran rozšířený a sahá až k okraji kranidia. Pevné líce jsou klenuté, plošně dosti velké. Volné líce mají zaobleně trojúhelníkovitý tvar. Lícní trny jsou výrazné, tupě zaoblené. Oči jsou velké, umístěné blízko zadního okraje hlavového štítu. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno je široké (je širší než postranní pleurální laloky), dozadu se mírně zužuje. Pygidium je mírně klenuté. Při dorzálním pohledu má poloeliptický tvar. Jeho centrální část je dosti malá, plochá, část vnější je rozlehlejší. Osní vřeteno je zaobleně trojúhelníkovité, rozdělené na široký střední lalok a na dva úzké laloky postranní. Střední lalok se směrem dozadu vyvyšuje. Na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Druh Kosovopeltis svobodai Šnajdr dosahuje, podobně jako všichni zástupci rodu Kosovopeltis Šnajdr, pouze menších rozměrů. Průměrná délka dospělých jedinců je cca 50 mm. Druh Kosovopeltis svobodai Šnajdr je znám pouze z jediné lokality a to z lomu Kosov. 

Výskyt rodu Kosovopeltis Šnajdr, 1958 † v Barrandienu 
Kosovopeltis consequens Vaněk, Pek & Kupková, 1991  † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství
Kosovopeltis hornyi Šnajdr, 1960 † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství
Kosovopeltis inopinata Šnajdr, 1960 † - u nás se vyskytuje v motolském nebo kopaninském souvrství, lok. Kozolupy, Kouřící lom
Kosovopeltis lacerata Vokáč, 1999 † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství /Kosovopeltis lacerata n.sp. je nejmladší zástupce rodu Kosovopeltis Šnajdr Pražské pánve/, loc. Jarov-cesta, lom Kosov, Koledník-plynovod
Kosovopeltis nuntia (Barrande, 1852) † - nálezy v kopaninském souvrství, lok. Kozolupy, Kouřící lom
Kosovopeltis partschi (Barrande, 1846) † - nálezy v kopaninském souv. - lom Kosov  /biohor. A. fecunda/
Kosovopeltis remus Vaněk, Pek & Kupková, 1991 † - nálezy v kopaninském souv.
Kosovopeltis stulta Vaněk & Vokáč, 2004 † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství, lok. Kozolupy, Kouřící lom, lom Kosov - trilobitové společenstvo s Encrinuraspis - Eophacops (sensu Chlupáč 1987)
Kosovopeltis svobodai Šnajdr, 1960 † - nálezy v kopaninském souvrství, lok. lom Kosov - jihozápadní stěna lomu
Kosovopeltis parvispina Šnajdr, 1960 = Avascutellum parvispina (Šnajdr, 1960) †
Kosovopeltis plasi Šnajdr, 1960 = Spiniscutellum plasi (Šnajdr, 1960) †

• řád Harpetida Whittington, 1959

• Bohemoharpes (Unguloharpes) ungula ungula (Sternberg, 1833) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Harpetida Whittington, 1959 †, podřád: Harpina Whittington, 1959 †, čeleď: Harpetidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Bohemoharpes Vaněk, 1963 †, podrod: Unguloharpes Přibyl & Vaněk, 1981 †, druh: Bohemoharpes (Unguloharpes) ungula (Sternberg, 1833) †, poddruh: Bohemoharpes (Unguloharpes) ungula ungula (Sternberg, 1833) †. 

Trilobiti řádu Harpetida jsou natolik bizarní a typičtí, že je nelze pomýlit s jinými trilobity. Charakteristický je podkovovitý lem kolem hlavy. Díky tomuto tvaru také harpetidi obdrželi svůj název. Připomíná totiž srpek měsíce ("harpe" z latiny - půlměsíc). Ten je často děrovaný nebo bradavičnatý. Předpokládá se, že to jsou pozůstatky receptorů. Lem vybíhá v dlouhé ostny. Kuželovitá glabela je silně klenutá a přilehlé líce spadají příkře k lemu. Oči jsou malé, svým způsobem také výjimečné. Nazývají se stemmata a u trilobitů se vyskytují velmi zřídka (Harpes). Každé z nich je tvořeno 2-3 jednoduchými očky (ocelli), umístěnými blízko sebe. Jsou opatřeny plankonvexní (ploskovypuklou) nebo konkávkonvexní (vydutovypuklou) čočkou a pokryty společnou membránou, podobně jako oči holochroálního typu. Glabela má pouze jeden pár glabelárních rýh, které oddělují malé laloky. Trup je složen z poměrně velkého počtu pleur - 26 článků. Pygidium je velmi malé, s osou ze 3-4 prstenců. Hypostom je oválný, s rovným zadním okrajem.

Harpetidi jsou podobně, jako např. trilobiti řádu Agnostida natolik bizarní, že nemají blízkou tvarovou genezi s jinými, rozšířenějšími trilobity. Zatímco agnostidi vymírají v průběhu ordoviku, tak se ve spodním ordoviku začínají objevovat první, tzv. skuteční harperidi. Již poměrně dlouhou dobu se předpokládá jejich příbuznost s dosti problematickým a umělým řádem Ptychopariida, do kterého byli také původně zařazeni a ze kterého s velkou pravděpodobností také vzešli. Z řádu Ptychopariida byli vyčleněni poměrně nedávno, v roce 2002 (Ebach et McNamara). Od té doby tvoří samostatný řád, kterému v současnosti náleží pouze tři čeledi - Entomaspididae, Harpetidae, Harpididae = Loganopeltidae. Obzvláště první čeleď Entomaspididae je velmi významná. Nejen, že se vyskytuje už ve svrchním kambriu a představuje tak pravděpodobně předky mladších a známějších harpidů, ale právě na ní byly prokázány zásadní rozdíly řádu Ptychopariida a Harpetida, jež diferencovali zásadní rozdíly obou rodů. Čeleď Entomaspididae, která obsahuje pouze dva rody je známa od svrchního kambria do spodního ordoviku z nálezů ve Spojených státech (Utah a Missouri) a Číně. Právě tato čeleď s velkou pravděpodobností reprezentuje přechod těchto trilobitů z řádu Ptychopariida do řádu Harpatida. Mnoho vědců ovšem čeleď Entomaspididae zpochybňuje s tím, že je uměle vytvořená a tyto dva rody, konkrétně Baikadamaspis, Entomaspis = Hypothetica řadí do čeledi Harpetidae. Řada vědců také sloučila rody Entomaspis a Hypothetica (kterýžto již ve svém názvu nese velký otazník) do validního názvu rodu Entomaspis. Co se výše zmíněných agnostidních trilobitů týče, tak ti to mají také velmi nakloněné. Mnoho vědců usiluje o úplné vyčlenění tohoto rodu z třídy Trilobita Walch, 1771.

Výskyt řádu Harpetida Whittington, 1959 † v Barrandienu
Bohemoharpes bubovicensis Přibyl & Vaněk, 1986 † - u nás se nalézá např. v kopaninském souv. lomu Kosov
Bohemoharpes buphthalmus (Bouček, 1935) † - u nás se nalézá např. v kopaninském souv., lom Kosov, Butovice - hradiště
Bohemoharpes crassifrons (Barrande, 1846) † - u nás se nalézá v motolském souv.
Bohemoharpes hypsipyle Přibyl & Vaněk, 1986 † - lochkovské souv.
Bohemoharpes hyskovensis Šnajdr, 1978 † - u nás se nalézá v želkovickém souvrství nejspodnějšího siluru
Bohemoharpes janae Doubrava, 1991 † - u nás se nalézá v kopaninském souv., Butovicíce - hradiště 
Bohemoharpes naumanni (Barrande, 1872) † - u nás se nalézá v motolském souv. - Loděnice (Černidla) 
Bohemoharpes ovatus (Bouček, 1935) † - u nás se nalézá např. v kopaninském souv. lomu Kosov 
Bohemoharpes praecedens (Prantl & Přibyl, 1954) † - lochkovské souv.
Bohemoharpes ungula (Sternberg, 1833) † - u nás se nalézá např. v kopaninském souv. lomu Kosov, lom Mušlovka - Praha
Bohemoharpes vittatus (Barrande, 1852) † - u nás se nalézá např. v kopaninském souv. - Ortocerový lůmek, lochkovské souv.
Eoharpes benignensis (Barrande, 1872) † - dobrotivské souv. - Praha Vokovice, Divoká Šárka, Malé Přílepy, Rokycany
Eoharpes primus (Barrande, 1872) † - u nás se nalézá v šáreckém souv. - Rokycany
Harpides grimmi Barrande, 1872 † - u nás se nalézá v mílinském souv. - téměř výhradně ve fragmentech 
Helioharpes transiens (Barrande, 1872) † - u nás se nalézá v srbském souv. - roblínské vrstvy
Kielania convexa (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se nalézá v dalejsko-třebotovském souvrství - suchomastské vápence
Kielania dorbignyana (Barrande, 1846) † - u nás se nalézá v pražském souv. - dvorecko-prokopské vápence
Kielania kayseri (Novák, 1890) † - u nás v chotečském souvrství - akantopygové vápence
Kielania novaki (Prantl & Přibyl, 1954) † - u nás v pražkém souv. - loděnické vápence, Konvářka - díra 
Kielania obuti Přibyl & Vaněk, 1986 † - lochkovské souv.
Kielania waageni (Prantl & Přibyl, 1954) † - u nás v pražkém souv.
Lioharpes crassimargo (Vaněk, 1963) † - u nás ve zlíchovském souvrství - chýnické vápence, Bubovice, Čeřinka
Lioharpes dvorcensis (Prantl & Přibyl, 1954) † - pražské souv. - dvorecko-prokopské vápence, lokalita Konvářka - zářez cesty nad viaduktem nebo souv. lochkovské, Černá rokle u Kosoře
Lioharpes klukovicensis Vaněk, Vokáč & Hörbinger, 1992 † - pražské souv. - Klukovice
Lioharpes montagnei (Hawle & Corda, 1847) † - u nás v chotečském souvrství - akantopygové vápence, Zlatý kůň - Koněprusy
Lioharpes perneri (Prantl & Přibyl, 1954) † - u nás v dalejsko-třebotovském souv. nebo chotečském souvrství - akantopygové vápence, Zlatý kůň - Koněprusy
Lioharpes ruderalis (Hawle & Corda, 1847) † - u nás v lochkovském souv. - Koněprusy, Kotýz
Lioharpes sculptus (Hawle & Corda, 1847) † - u nás v pražském souvrství - loděnické vápence, Bubovice, Čeřinka
Lioharpes vektori Doubrava, 1991 † - kopaninské souv.
Lioharpes venulosus (Hawle & Corda, 1847) † - u nás v pražském souv. - koněpruské vápence, Koněprusy /oblast devonu: Kotýz - Zlatý kůň - VČS - Voskop - Homolák - Plešivec - Kobyla/
Reticuloharpes reticulatus (Hawle & Corda, 1847) † - dalejsko-třebotovské souv. - suchomastské vápence, Koněprusy, Zlatý kůň /celé návrší - původní včetně císařského lomu/

Ačkoliv harpetidní trilobiti se u nás vyskytují na mnoha místech, ve skutečnosti se často nalézají pouze fragmenty těchto trilobitů. Většina z druhů byla dokonce na základě fragmentů diagnostikována. Nejčastěji to jsou jejich typické podkovovité límce, cephalony, méně často trupy, pygidia a výjimečně celí jedinci. Mnohé druhy se vyskytují na lokalitách vzácně, jiné velmi vzácně. Kompletní jedinci jsou mnohdy více či méně poškozeni, takže najít celého, nepoškozeného harpetida je pro sběratele vždycky malý svátek.

Vědecká synonyma
Harpes concavus Hawle & Corda, 1847
Harpes ungula (Sternberg, 1833)
Trilobites ungula Sternberg, 1833

• řád Odontopleurida Whittington, 1959  

• Ceratocephala sp. - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski, 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 † , rod: Ceratocephala (Warder, 1838) †. 

Ceratocephala Warder, 1838 † by se dala přeložit jako rohatá hlava nebo rohohlavec, ostatně rohohlavec (lat. Ceratocephala) je také recentní rostlina z čeledi pryskyřníkovitých, u nás již bohužel vyhynulá. 

Jedná se o bizarního ostnitého trilobita, který je bezesporu zajímavou variantou odontopleuridních trilobitů. O plaveckých schopnostech těchto trilobitů víme pramálo. Ostnitých trilobitů je celá řada a současná věda se domnívá, že ostny trilobitům sloužily primárně jako obranný mechanismus před možnými predátory.  

Nález představuje ne příliš dobře zachovalé kranidium trilobita, které jsme našli v suti na 1 etáži lomu Kosov kopaninského souvrství (horizont s Ananaspis fecunda) a na jehož vrstevní plochu po mnoho let, možná desítek let pršely kyselé deště, neboť je tato plocha nalezeného kamene deštěm zcela zerodovaná. Náš osobní odhad je, že by mohlo jít o druh Ceratocephala rhabdophora (Hawle & Corda, 1847) †. Z kopaninského souvrství lomu Kosov jsou popsány dva druhy - rhabdophora a verneuili.

Výskyt rodu Ceratocephala (Warder, 1838) † v Barrandienu 
Ceratocephala angostura (Šnajdr, 1986) † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství, Lochkov, Černá rokle u Kosoře
Ceratocephala barrandei (Fletcher in Salter, 1853) † - u nás se vyskytuje v motolském souvrství, Loděnice, Černidla
Ceratocephala hoernesi (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v dalejsko-třebotovské souvrství - suchomastské vápence, Koněprusy /oblast devonu: Kotýz - Zlatý kůň - VČS - Voskop - Homolák - Plešivec - Kobyla/
Ceratocephala lochkoviana (Chlupáč, 1971) † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství, Klonk u Suchomast
Ceratocephala rhabdophora (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství, lom Kosov
Ceratocephala verneuili (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v kopaninském souvrství, lom Kosov
Ceratocephala vesiculosa (Beyrich, 1846) † - u nás se vyskytuje v pražské souvrství - koněpruské vápence, Koněprusy /oblast devonu: Kotýz - Zlatý kůň - VČS - Voskop - Homolák - Plešivec - Kobyla/
Ceratocephala vranovica (Šnajdr, 1986) † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství nebo pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence, slivenecké vápence

• Ceratocephala verneuili (Barrande, 1846) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski, 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 † , rod: Ceratocephala (Warder, 1838) †, druh:  Ceratocephala verneuili (Barrande, 1846) †.

Vědecká synonyma
Ceratocephala (Ceratocephala) verneuili (Barrande, 1846)
Acidaspis verneuilli Barrande, 1846

• Ceratocephalina tricornis (Barrande, 1846) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Ceratocephalina Whittington, 1956 †, druh: Ceratocephalina tricornis (Barrande, 1846) †. 

Vědecká synonyma
Acidaspis tricornis Barrande, 1846
?Acidaspis solitaria Barrande, 1852

• Diacanthaspis minuta (Barrande, 1846) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford) 

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod - Diacanthaspis Whittington, 1941 †, podrod: Acanthalomina Prantl & Přibyl, 1949 †, druh: Diacanthaspis (A) minuta (Barrande, 1846) †.

Odontopleuridní trilobit Diacanthaspis, jehož stále mnozí amatéři nazývají zastaralým synonymickým jménem Acanthalomina a kterého lze nalézt i v několika nahloučených exemplářích na tufitických břidlicích lomu Kosov, je příbuzným silurských trilobitů Miraspis mira, Odontopleura ovata nebo jiných zástupců odontopleur, jichž je poměrně mnoho, nalézanými u Loděnic na Černidlech. Jejich nálezy jsou ovšem poměrně vzácnější. Jeho druhové jméno minuta, což je celkem zajímavé, nesouvisí ani tak s časem, jak se může zdát, jako s jeho velikostí. Jsou to velmi drobní trilobiti a to natolik, že Barrandovi připadali, jako nějací paraziti. Občas totiž, při velkém štěstí lze nalézt desku břidlice doslova posetou těmito trilobity, kteří vypadají že mají, díky svým ostnům spousty všemožných nožiček. Druhové jméno minuta totiž z latiny znamená menší či zmenšený a v přeneseném slova smyslu se jím označuje roztoč. 

Vědecká synonyma
Acanthalomina minuta (Barrande, 1846)
Acidaspis minuta Barrande, 1846

• Leonaspis leonhardi (Barrande, 1846) † - lom Mušlovka / lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Leonaspis Richter & Richter, 1917 †, druh: Leonaspis leonhardi (Barrande, 1846) †. 

Poměrně běžný typ leonaspise, který je znám z více lokalit kopaninského souvrství. Nejčastější nálezy pocházejí z kopaninských vrstev v obzoru s Ananapsis fecunda a Prionopeltis archiaci lomu Kosov u Berouna, osady Koledník u Berouna nebo bývalého lomu u Jarova (kopaninské vrstvy). Toto kranidium ale pochází z lomu Mušlovka u Řeporyj. V zahraničí se vzácněji vyskytuje např. v Maroku nebo Španělsku. Leonaspis leonhardi (Barrande, 1846) † je taxon, který nepřekračuje hranici silur/devon. 

Acidaspis leonhardi z Barrandova Système silurien, 1852 

Vědecká synonyma
Acidaspis leonhardi Barrande, 1846

• řád Phacopida Salter, 1864

• Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea Hupe, 1953 †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Ananaspis Campbell, 1967 †, druh: Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) †.

Fakopidní trilobit rodu Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) † se vyskytuje ve vrstvách svrchního siluru kopaninského souvrství Českého Barrandienu. Jsou to například naleziště lomu Kosov, Jarov (Jírův lom) nebo Ortocerový lůmek (nálezy jen v kopaninském vrstvách ortocerového lůmku) u Lochkova. Problém je nalézt kompletní exemplář. Z 99 procent jde o svlečky trilobitů. Nejčastější nálezy jsou cephalony v různém stadiu zachování, posléze pygidia. Trupy jsou podstatně vzácnější a kompletní jedinci jsou vzácní. Trilobita rodu Ananaspis lze, kromě ČR nalézt také např. v Austrálii.

Ananaspis má tvar těla oválný, protáhlý. Polokruhovitý hlavový štít je pokryt granulací. Mimořádně velká, dopředu se rozšiřující glabela přes něj obvykle přesahuje a jsou na ní tři páry propárních rýh (S1, S2 a S3). S1 jsou vespod glabely a jsou velmi hluboké. S2 jsou dlouhé, směřující šikmo nahoru. S3 nejsou moc hluboké, často sotva viditelné, směřující nazad k týlnímu (axiálnímu) prstenci. Klenuté líce jsou poměrně malé, lícní švy propární. Ukotvení líc u axiálního prstence, který je součástí lemu kolem cephalonu je provázeno dvěma drobnými lalůčky. Schizochroální oči mají tito fakopidi velice nápadné, ledvinovitého tvaru. Tento typ očí se vyskytoval pouze u fakopidních trilobitů. Trup tvoří 11 širokých článků se zaokrouhlenými pleurami. Velké polokruhovité pygidium je zřetelně článkované. Pygidiální rachis tvoří 8 - 10 prstenců.

Rozdíly mezi poddruhy Ananaspis fecunda fecunda a Ananaspis fecunda aspera podle Chlupáče, 1973

Vědecká synonyma
Phacops fecunda Barrande, 1846
Phacops fecundus Barrande, 1846
Phacops fecundus communis Barrande, 1852
Phacops fecundus fecundus Barrande, 1846
Zdroj: Ivo Chlupáč. The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977

• Cerauroides (Crotalocephalus) articulatus (Münster, 1840) - Orthocerový lůmek (ludlow, st. ludford) 

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Cerauroides (Prantl & Přibyl, 1947) †, druh: Cerauroides articulatus (Münster, 1840) †.

Nehojný až vzácný, typový druh cheiruridního trilobita, vyskytující se v pražské pánvi ve svrchních partiích kopaninského souvrství (ludlow, ludfordian, biohorizont s Prionopeltis archiaci, biozóna Monograptus fragmentalis), kde je znám hlavně z šedočerných, biomikritových vápenců (mudstone) s cephalopody (cephalopodová biofacie branického typu ve smyslu Ferrettiové a Kříže [Ferretti & Kříž 1995]).

Nejvýznamnější lokalitou výskytu je v pražské pánvi Orthocerový lůmek u Lochkova, kde je nalézán v relativně hlubokovodním trilobitovém společenstvu s Denckmannites-Cromus, v pojetí Chlupáče (1987). Přibyl & Vaněk (1981) tento druh uvádějí z totožné stratigrafické úrovně z Velké Chuchle a Horný (1955b) z Velkého vrchu u Koněprus. V mimočeských oblastech byl Cerauroides articulatus zjištěn vedle typové lokality též v Karnských Alpách (Kok/AlticolaStufe) a nejnověji v sedimentech svrchního ludlowu Španělska (provincie León), jak zjistili Rábano a kol. (Rábano et al. 1993).

Vědecká synonyma
Calymene articulata Münster, 1840
Cerauroides hawlei (Barrande, 1852)
Crotalocephalus articulatus (Münster, 1840)/

• Cromus beaumonti (Barrande, 1846) † - lom Kosov / Mořina (ludlow)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Encrinuridae Angelin, 1854 †, rod: Cromus Barrande, 1852 † - Encrinuraspis Webby et al., 1970 †?, druh: Cromus beaumonti (Barrande, 1846) †.

Na první fotografii jsou svlečky dvou druhů trilobita. Vlevo je ocasní štít trilobita Cromus beaumonti (Barrande, 1846) †, vedle něj vpravo je ocasní štít trilobita Metacalymene baylei (Barrande, 1846) † a mezi pygidii nahoře je fragment hlavičky trilobita Cromus beaumonti (Barrande, 1846) †. Nález pochází z lomu Kosov, trilobitové společenstvo Cromus - Metacalymene - Prantlia.

Přední okraj hlavy je stlačen do oblouku. Průčelí mírně převyšuje přední okraj hlavy. K trupu se prudce zužuje a nese čtyři glabelární rýhy. Propární lícní švy jsou velmi zřetelné, stejně jako oči. Trup je složen z 10 článků. Celá hlava je je silně granulovaná. Pygidium je trojúhelníkové s rychle se zužující osou a s četnými prstenci. Na lalocích nese 10 - 12 ostře řezaných, plochých žeber. Hypostom je oválný, s křidélky při předním okraji a zadním okrajem lopatkovitě protaženým. Byl to drobný trilobit, který dorůstal průměrné délky 15 - 35 mm. Vyskytuje se v celém Barrandienu, hojně pak např. v lomu Mušlovka v Praze Řeporyjích (kopaninské souvrství), odkud je i nález těchto pygidií nebo v Kosově u Berouna (kopaninské souvrství). U tohoto druhu byl pozorován velký počet pórů v hrbolcích na dorzální části exoskeletonu. Ty by mohly souviset s vyvinutým senzorickým orgánem u tohoto druhu. Velmi podobný druh (poddruh) trilobita byl nalezen v USA v Kalifornii, ale také například v Estonsku.

Cromus beaumonti z Barrandova Système silurien du centre de la Bohême (1872)

Trilobit Cromus (tehdy Encrinuraspis) byl Barrandovými skalníky nazýván dvěma názvy. Klopený ocásek nebo Semínková hlava. Nejčastěji se právě nacházeli buďto pygidia nebo hlavičky. Velmi klenutý ocas má příkře skloněné pleury a na první pohled se zdá, že je v hornině sklopený. Drobně granulovaná hlava vypadá jako by byla posypaná semínky.

Na fotografiích níže je poměrně zajímavý nález ze spodních kopaninských vrstev z okolí Mořiny. Jedná se o fragment většího koloniálního heliolitidního korálu, pravděpodobně rodu Steliporella Wentzel, 1895 †. Na spodní straně heliolitida, na tzv. úchytové, přírůstové stopce je zachycen trilobit Cromus beaumonti (Barrande, 1846) †. Rozměry korálu jsou š. 58 x d. 120 x v. 28 mm. Viditelná část trilobita měří 8 mm. Podobné asociace patří vždy k úžasnému obohacení, jelikož napovídají více než jiné o životě v tehdejších mořích.

Vědecká synonyma
Encrinuraspis beaumonti (Barrande, 1846)
?Encrinuraspis bucaramanga Šnajdr, 1985

• Cromus bohemicus Barrande, 1852 † - Orthocerový lůmek (ludlow, st. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Encrinuridae Angelin, 1854 †, rod: Cromus Barrande, 1852 †, druh: Cromus bohemicus Barrande, 1852 †.

Orthocerový lůmek zahrnuje výchozy středních až svrchních poloh kopaninského souvrství (ludlow, svrchní silur) a spodních poloh požárského souvrství (přídolí, svrchní silur). Vrstevní sled svrchních poloh kopaninského souvrství je zde neobyčejně kondenzovaný, dosahuje minimálních mocností - 1 m mocnosti a odpovídá desetinásobným mocnostem v z. části pražské pánve (Kříž 1991, 1992b). Tomu odpovídá i pestrý paleontologický obsah. Úplný seznam zkamenělin není možné uvést, protože bohaté polohy naleziště ještě zdaleka nebyly vysbírány. V souhrnu obsahují hlavonožcové vápence nejvyšších poloh kopaninského souvrství (ludlow) tuto faunu: velké množství od dob Barrandových nerevidovaných hlavonožců, z nichž je možno uvést "Cyrtoceras" quasirectum, Dawsonocerina caelebs, Geisonoceras nobile, G. rivale, G. severum, G. socium, Glossoceras, Haxameroceras, Kionoceras neptunicum, Kosovoceras nodosum, K. sandbergeri, Lechritrochoceras degener, Michelinoceras aff. michelini, Oonoceras acinaces, O. sociale, Ophioceras simplex, Sactoceras pellucidum, Tetrameroceras, gastropodi Murchisonia (C.) latona, M. (C.) clavata, M. (H.) columna, M. (C.) cuneus, Lytospira subuloidea, Pycnotrochus viator, Platyceras oxcavatum, P. forte, Cyrropsis hybrida, Spirina patula, mlži Tetinka sagitta, Mila complexa, M. opposita, Spanila discipulus, Cardiola conformis, Cardiola cornucopiae, Cardiola signata, Butovicella medea, Cardiolinka bohemica, trilobiti Cromus bohemicus, Cromus intercostatus (pygidium je méně kónické, má více pygidiálních článků a je opatřeno delšími a tenšími ostny), Denckmannites volborthi, Cerauroides articulatus, graptoliti aj.

Kromě těchto tří vyobrazených druhů rozlišujeme ještě tyto: Cromus orizaba (Šnajdr, 1983) † - (Mořina, Zmrzlík - ve stěnovém lůmku východně Zmrzlíku vycházejí světlé, slabě dolomitizované vápence s jednodruhovým společenstvem ramenonožce Atrypoidea renitens, které vzácně doprovázejí trilobiti Cromus orizaba a Balizoma transiens. Encrinuraspis orizaba Šnajdr je na studované lokalitě ve Zmrzlíku dominantním druhem, jehož disartikulované části exoskeletonů v různém stupni zachování se hojně vyskytují ve všech zde zjištěných litologických typech vápenců.). Dále druh Cromus storchi (Šnajdr, 1983) † - kopaninské souvrství (lom Kosov), Cromus bucaramanga (Šnajdr, 1985) † - sporný taxon z kopaninského souvrství a Cromus wagura (Šnajdr, 1985) † - sporný taxon z motolského a kopaninského souvrství. Cromus krolmusi Chlupáč, 1971 † (Vysoká skála u Vinařic - na jižním svahu přilehlého návrší Telín jsou ve starém lůmku odkryty svrchní polohy přídolského souvrství (silur) s neobvyklou faunou v bioklastických polohách (např. typická lokalita trilobita Cromus krolmusi Chlupáč aj.)) a Cromus leirion Šnajdr, 1983 † (Malý lom u silnice Loděnice - Bubovice (Přibyl & Vaňek 1974) - požárské souvrství).

• Ktenoura bicuspidata (Bouček, 1933) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Ktenoura Lane, 1971 †, druh: Ktenoura bicuspidata (Bouček, 1933) †. 

Lokálně hojný druh, blízký příbuzný druhu Cheirurus insignis a Cheirurus obtusatus, svým výskytem vázaný na svrchní polohy kopaninského souvrství (ludlow, ludfordian, biohorizont s Ananaspis fecunda, biozóna Monograptus latilobus), kde je znám z vysoce diverzifikovaného, trilobitového společenstva s Ananaspis - Ryckholtia, které definoval Chlupáč (1987) a v r. 2016 revidováno na Ananaspis - Rijckholtia Vokáč, Hartl, Pavlovič, Mitro & Dvorský. Nejhojněji jsou jeho zbytky nalézány v deskovitých, šedých, bioklastických vápencích (wackestone - packstone) provázených vložkami vápnitých břidlic stejné barvy.

Výskyt druhu Ktenoura bicuspidata byl zaznamenán na mnoha lokalitách, například lom Kosov (profily č. 356, 778, 783), lom Koledník (tj. Jírův lom podle Vachtla [Vachtl 1949]), Koledník - "Zasypaný" lom západně od osady, Kouřící lom u Mořiny, Řeporyje - lom Požáry (profil č. 345) a též lom Mušlovka (profil č. 687) v polohách č. 8 a především vrstvě č. 1, podle Boučka (Bouček 1937). Dále byl výskyt druhu K. bicuspidata zjištěn na Velkém vrchu u Koněprus ve výkopu plynovodu i v polním skeletu a také u Jarova v zářezu lesní cesty vedoucí z vrchu Damil do osady Koledník. V neposlední řadě byl druh K. bicuspidata zjištěn i na lokalitě Srbsko - Na bříči v profilu č. 786.

Výskyt rodu Ktenoura Lane, 1971 † v Barrandienu 
Ktenoura aravaka Šnajdr, 1983 † - u nás se vyskytuje v motolském souvrství, lok. Loděnice, Černidla /Špičatý vrch, Barrandovy jámy/, Tachlovice - Na pískách /tj. Prostřední mlýn/
Ktenoura bicuspidata (Bouček, 1933) † - popis výskytu nahoře v textu
Ktenoura retrospinosa oronapi Šnajdr, 1983 † - u nás se vyskytuje v motolském nebo kopaninském souvrství, lok. Kozolupy - výchoz v poli u Kouřícího lomu, Vysoký Újezd, profil č. 567

Vědecká synonyma
Cheirurus bicuspidatus Bouček, 1933

• Metacalymene baylei (Barrande, 1846) † - lom Kosov / lom Mušlovka (ludlow, st. sp. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1853 †, podřád: CalymeninaSwinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea †, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Metacalymene Kegel, 1927 †, druh: Metacalymene baylei (Barrande, 1846) †. 

Fakopidní, přesněji řečeno kalymenidní trilobit Metacalymene baylei (Barrande, 1846) † je některými zdroji popisován jako monotypický zástupce čeledi Calymenidae. To znamená, že tento trilobit je jediným zástupcem druhu rodu Metacalymene Kegel, 1927 †. To, že na území barrandienu rozlišujeme dva druhy tohoto rodu, ještě neznamená, že jde ve skutečnosti o dva druhy. Prvním je zmíněný a zde prezentovaný Metacalymene baylei (Barrande, 1846) †, který je znám z kopaninského souvrství právě z lomu Mušlovka nebo lomu Kosov. Druhým je Metacalymene tenera (Barrande, 1852) † inq., který je známý ze stejných silurských vrstev. Ta koncovka za názvem - inq., v latině nomen inquirendum znamená - taxon je v šetření, platnost taxonu je třeba přezkoumat. S velkou pravděpodobností v budoucnu splynou oba trilobiti v jeden jediný taxon, a to nejspíše Metacalymene baylei. Trilobiti Metacalymene baylei dorůstali průměrné délky 2,5 - 5 cm. Připustíme-li, že druh Metacalymene tenera (Barrande, 1852) † je sporný taxon, jedná se o jediného zástupce tohoto rodu nejenom v Barrandienu, ale vlastně zároveň na světě. Je hojný zejména v kopaninském souvrství ve společenství trilobitů Cromus beaumonti. Oba tito trilobiti, tedy Metacalymene a Cromus měli rádi hlubší moře.

Calymene baylei z Barrandova Système silurien, 1852 

Vědecká synonyma
Calymene baylei Barrande, 1846

• Metacalymene tenera (Barrande, 1852) †inq. - lom Kosov (ludlow, st. sp. ludford) 

Řád: Phacopida Salter, 1853 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea †, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Metacalymene Kegel, 1927 †, druh: Metacalymene tenera (Barrande, 1852) † inq. 

Variace trilobita Metacalymene baylei (Barrande, 1846) †. Jeho taxonomické zařazení je prozatím v šetření. Oproti druhu baylei vykazuje morfologické rozdíly, například zde na nalezené glabele jsou jinak stavěny glabelární laloky a rýhy. Je možné, že se jedná pouze o pohlavní dimorfizmus a může tedy jít o samečka nebo samičku jednoho druhu. Jestli se něco takového prokáže, tak oba taxony splynou v jeden, v tomto případě Metacalymene baylei (Barrande, 1846) †. V šetření také je, zda jde o rod Metacalymene Kegel, 1927 † a jestli by se tyto nálezy spíše neměly řadit pod rod Diacalymene Kegel, 1927 †. Zajímavé by na tom bylo, že bychom se v taxonomii vrátili, protože jméno Diacalymene tenera (Barrande, 1852) už tento trilobit v minulosti nesl a dnes slouží jako jedno za dvou synonym. Tato varieta se velmi vzácně vyskytuje na lomu Kosov v trilobitovém společenstvu Cromus - Metacalymene - Prantlia.

Calymene tenera z Barrandova Système silurien, 1852 

Vědecká synonyma
Calymene tenera Barrande, 1852
Diacalymene tenera (Barrande, 1852)

• Pseudocheirurus beyrichi beyrichi (Barrande, 1846) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Pseudocheirurus Prantl & Přibyl, 1947 †, druh: Pseudocheirurus beyrichi (Barrande, 1846) †, poddruh: Pseudocheirurus beyrichi beyrichi (Barrande, 1846) †. 

Cheirurus beyrichi z Barrandova Système silurien, 1852 

Vědecká synonyma
Cheirurus beyrichi (Barrande, 1846)

• Sphaerexochus paramirus Šnajdr, 1980 † - Kozolupy / Mořina (ludlow)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Sphaerexochus (Beyrich, 1845) †, podrod: Sphaerexochus Beyrich, 1845 †, druh: Sphaerexochus paramirus Šnajdr, 1980 †. 

Opět úžasný nález ze spodních kopaninských vrstev z okolí Mořiny. Podobně, jako u již zmíněného trilobita Cromus beaumonti (Barrande, 1846) † se jedná o fragment většího koloniálního heliolitidního korálu, pravděpodobně rovněž rodu Steliporella Wentzel, 1895 †. ten je nejenom ze své svrchní i spodní strany porosten nádherným auloporidním tabulátem druhu Aulopora repens Knorr and Walch, 1775 †, ale zároveň na korálu ulpěly zbytky trilobita druhu Sphaerexochus paramirus Šnajdr, 1980 †, což je jediný český zástupce tohoto rodu v kopaninském souvrství. Jde konkrétně o glabelu a mírně poškozené pygidium. Rozměry korálu jsou - š. 76 x d. 88 x v. 53 mm. Taková asociace může vypovídat například o nějaké podmořské katastrofě, spojené s blízkou podmořskou sopkou, například tou, ze svatojanského vulkanického centra, které bylo v té době aktivní.

Občas lze při troše štěstí v kopaninských vrstvách v okolí Mořiny nalézt i vyvětralé části svleček tohoto trilobita, samozřejmě hlavičky nebo pygidia. 

Vědecká synonyma
Sphaerexochus (Sphaerexochus) paramirus Šnajdr, 1980

• Struszia dakon (Šnajdr, 1983) † - lom Kosov (ludlow, st. sp. ludford)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Encrinuridae Angelin, 1854 †, rod: Struszia Edgecombe, Ramsköld & Chatterton in Edgecombe & Chatterton, 1993 †, podrod: Struszia Edgecombe, Ramsköld & Chatterton in Edgecombe & Chatterton, 1993 †, druh: Struszia dakon (Šnajdr, 1983) †. 

Drobný, vzácnější trilobit z trilobitového společenstva s Cromus - Eophacops z lomu Kosov. Pygidium je charakteristické trojúhelníkovým tvarem a zvláště výraznými bradavicemi ve středové ose pygidia, které slouží, jako dobrý identifikátor.

Vědecká synonyma
Balizoma dakon Šnajdr, 1983
Avalanchurus dakon (Šnajdr, 1983)

• řád Proetida Fortey & Owens, 1975

• Eremiproetus senex Alberti, 1967 - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, podčeleď: Eremiproetinae Alberti, 1967 †, rod: Eremiproetus Richter & Richter, 1919 †, podrod: Remacutanger Přibyl & Vaněk, 1978 †, druh: Eremiproetus senex Alberti, 1967 †.

Druhové jméno senex znamená v latině stařec, ovšem netušíme, co Albertiho k tomuto pojmenování vedlo.

Vědecká synonyma rodu Eremiproetus Richter & Richter, 1919 †
Dufresnoyiproetus Pillet, 1969
Natatoraspis Přibyl, 1967

• Harpidella (H.) misera (Hawle & Corda, 1847) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford) 

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Aulacopleurina Přibyl, 1949 †, nadčeleď: Aulacopleuroidea Angelin, 1854 †, čeleď: Aulacopleuridae Angelin, 1854 †, rod: Harpidella McCoy, 1849 †, podrod: Harpidella McCoy, 1849 †, druh: Harpidella (H.) misera (Hawle & Corda, 1847) †.

Druh Harpidella misera (Hawle & Corda, 1847) je často zaměňován s jiným druhem silurského proetidního trilobita a to Otarion diffractum. Oba druhy jsou vcelku blízkými příbuznými jejich známějšího "bratříčka" Aulacopleura konincki, nalézaného například v motolských vrstvách u Loděnic. Oba druhy také patří do čeledi Aulacopleuridae ANGELIN, 1854. Všechny tři druhy (Harpidella misera, Otarion diffractum a Aulacopleura konincki) však náleží třem jiným rodům, a to, jak je zřejmé - Harpidella, Aulacopleura a Otarion.
Druh Otarion diffractum se samozřejmě v kopaninském souvrství také v lomu Kosov nalézá, ovšem mnohem vzácněji v kompletních exemplářích. Trilobit Otarion diffractum je na axiální páteři opatřen trnem, konkrétně na sedmém segmentu, který rodu Aulacopleura a Harpidella schází. Ten je však málokdy v nálezech zachován. Kdybychom to měli shrnout, všechny tři druhy jsou blízce příbuzné, všechny tři náleží stejné čeledi a všechny tři čeledi se objevovaly v období siluru, což je asi v průběhu, pokud opomenu spodní silur +- 25 milionů let. Vyplívá z toho, že 25 milionů let je dostatečně dlouhá doba, aby se z jedné čeledi vyčlenily nejméně tři rody, potažmo druhy trilobitů (těch druhů je ve skutečnosti více), kdy každý z nich měl raději jiné části moře (větší, či menší hloubky, blízkost podmořských sopek, měli jiné sociální návyky, hierarchii atp.).

• Interproetus intermedius (Barrande, 1846) † - lom Kosov, svrchní silur (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Tropidocoryphidae Pribyl, 1946 †, rod: Interproetus Šnajdr, 1977 †, druh: Interproetus intermedius (Barrande, 1846) †.

Interproetus Šnajdr, 1977 † - poměrně rozšířený rod trilobita, pod který řadíme jen na území Barrandienu devět samostatných druhů a dva poddruhy. Proetus intermedius Barrande, 1846 † je asi nejznámější druh Interproeta, pod nějž řadíme dva poddruhy. Poddruh Interproetus intermedius intermedius (Barrande, 1846) † z kopaninského souvrství. Lokalita lom Kosov. Druhým poddruhem je poměrně hojný Interproetus intermedius ovalifrons (Hawle & Corda, 1847) †, kterého známe také ze souvrství kopaninského. Lokalita Velký vrch (poddruh zastižen při záchranném výkopu 600 m severovýchodně od kóty 441 m. n. m. a 60 m jižně od silnice vedoucí z Koněprus ke křižovatce se silnicí Beroun-Tobolka), ale taktéž se nalézá v lomu Kosov.

Vědecká synonyma
Proetus intermedius Barrande, 1846

• Otarion diffractum Zenker, 1833 † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Aulacopleurina Přibyl, 1949 †, nadčeleď: Aulacopleuroidea Angelin, 1854 †, čeleď: Aulacopleuridae Angelin, 1854 †, rod: Otarion Zenker, 1833 †, podrod: Otarion Zenker, 1833 †, druh: Otarion diffractum Zenker, 1833 †.

Půlkruhovitá hlava je napříč silně klenutá. Krátká, oválná a klenutá glabela má pouze jeden pár glabelárních rýh, které ostře oddělují bazální laloky. Oči jsou drobné, lícní švy zřetelné. Velké volné líce vybíhají v dlouhé trny. Trup je složen z 11 - 15 článků. Pygidium je drobné se zřetelnou osou s 5 - 6 prstenci a 4 - 5 žebry na postranních lalocích.

Nad textem vidíme trup trilobita, který je stále uvězněný v kameni. Trilobit bude zřejmě ještě pokračovat dál, ale vzhledem k velikosti (cca 7 mm) a křehkosti si do preparace netroufáme. Nález pochází ze suti, z roku 2019, z ananaspisových vrstev lomu Kosov. Dle morfologie by se mohlo jednat právě buď o druh Otarion diffractum Zenker, 1833 †, ve hře je však také druh Harpidella novella (Barrande, 1852) † nebo i Otarion verrucosum (Hawle & Corda, 1847) †, který mohl v suti skončit z nejvyšších partií kopaninského souvrství (biohorizont s Prionopeltis archiaci (Barrande, 1846) †). O který druh se skutečně jedná nejspíše bez preparace, či názoru zkušenějšího odborníka nepřijdeme.

Otarion burmeisteri z Barrandova Système silurien, 1852 

Vědecká synonyma
Otarion (Otarion) diffractum Zenker, 1833
Otarion (Otarion) diffractum diffractum Zenker, 1833
Cyphaspis burmeisteri Barrande, 1846
Otarion burmeisteri (Barrande, 1846)
Conoparia glabra Hawle & Corda, 1847
Cyphaspis halli Barrande, 1852
Conoparia rugosa Hawle & Corda, 1847

• Prionopeltis archiaci (Barrande, 1846) † - Jarov, Jírův lom (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Tropidocoryphidae Přibyl 1946 †, rod: Prionopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Prionopeltis archiaci (Barrande, 1846) †.

Prionopeltis archiaci (Barrande, 1846) † je typický proetidní zástupce kopaninského souvrství, kde dokonce tvoří význačný horizont. V kopaninském souvrství můžeme narazit ještě na podobného proetidního trilobita, kterého dnes nazýváme Prionopeltis dracula Šnajdr, 1980†. Jejich mladší příbuzný Prionopeltis striata (Barrande, 1846) již náleží do požárského souvrství (přídol). P. archiaci je v průměru trochu větší než P. striata, 10-35 mm. I tak jde ale o drobného trilobita. Oba zástupce těchto trilobitů lze nalézt v lomu Na požárech, lomu Kosov nebo Jarov, jelikož se v těchto lomech vyskytují obě silurská souvrství, tedy kopaninské a požárské.

Proetus archiaci z Barrandova Système silurien, 1852  

Vědecká synonyma
Prionopeltis aeneas Hawle & Corda, 1847
Prionopeltis hector Hawle & Corda, 1847
Prionopeltis paris Hawle & Corda, 1847
Prionopeltis polydorus Hawle & Corda, 1847
Prionopeltis polymnestor Hawle & Corda, 1847
Prionopeltis priamus Hawle & Corda, 1847
Proetus archiaci Barrande, 1846

• Prionopeltis praecedens (Bouček, 1935) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Tropidocoryphidae Přibyl, 1946 †, rod: Prionopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Prionopeltis praecedens (Bouček, 1935) †.

Druh Prionopeltise, kterého známe z vápenných břidlic (tzv. dřevotřísky) kopaninského souvrství a to ze společenství dvou běžnějších, stratigraficky významných trilobitů Diacanthaspis minuta (Barrande, 1846) † a Harpidella (H.) misera (Hawle & Corda, 1847) †. Lokalita lom Kosov u Berouna. Jeho vědecké synonymum je Phaetonides striatus praecedens Bouček, 1935 †.

Proetus striatus z Barrandova Système silurien, 1852   

• Rijckholtia ryckholti (Barrande, 1846) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Rijckholtia Donovan & Ostende, 2011 †, druh: Rijckholtia ryckholti (Barrande, 1846) †.

Rijckholtia ryckholti (Barrande, 1846) † je nehojný druh silurského proetidního trilobita známý z kopaninského souvrství. Lokalita lom Kosov, Všeradice aj. Poměrně vzácnější nálezy náleží druhu Rijckholtia petrin (Šnajdr, 1981) †, jež je znám ze stejného souvrství pouze z fragmentů. Proetidní trilobity, vyjma Aulacopleury, skalníci nazývali Kubrichťák s přídomkem místa nálezu. Například, je-li tento od Králova Dvora, tak by to byl Kubrichťák od Dvora. Proetidi získali toto lidové označení podle názvu lomu (Kubrichtův lom), jehož majitelem byl jistý p. Kubricht. Odtud totiž pocházela většina nálezů celých exemplářů proetidů. Rod Rijckholtia Donovan & Ostende, 2011 † byl Šnajdrem (1980) pojmenován jako rod Ryckholtia a po revizi z roku 2011 je již označován validním názvem Rijckholtia. Název rodu Ryckholtia, potažmo druhů Ryckholtia petrin (Šnajdr, 1981) nebo Ryckholtia ryckholti (Barrande, 1846) jsou dnes již jenom synonymy názvu platného. Název Ryckholtia byl v r. 1981, kdy prováděl revizi Šnajdr totiž již obsazený - Ryckholtia Fritsch, 1910 (Mollusca, Gastropoda), proto bylo nutné provést opětovnou revizi.

Proetus ryckholti z Barrandova Système silurien, 1852

Vědecká synonyma
Coniproetus ryckholti (Barrande, 1846)
Proetus boops Hawle et Corda, 1847
Proetus leiururs Hawle et Corda, 1847
Proetus mancus Hawle et Corda, 1847
Proetus ryckholti Barrande, 1846
Ryckholtia ryckholti (Barrande, 1846)

• Scharyia micropyga (Hawle & Corda, 1847) † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, čeleď: Scharyiidae Osmólska, 1957 †, rod: Scharyia Přibyl, 1946 †, druh: Scharyia micropyga (Hawle & Corda, 1847) †.

Drobný proetidní trilobit Scharyia micropyga (Hawle & Corda, 1847) † se vyskytuje ve společenství s hlavonožci a trilobitovou faunou, např. Ananaspis fecunda fecunda, Kosovopeltis svobodai, Otarion (O.) diffractum aj.

• Scharyia scharyi Šnajdr, 1980 † - lom Kosov (ludlow, st. sv. ludford)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, čeleď: Scharyiidae Osmólska, 1957 †, rod: Scharyia Přibyl, 1946 †, druh: Scharyia scharyi Šnajdr, 1980 †.

Druh vyskytující se ve vápenných břidlicích (tzv. dřevotříske), ve společenstvu s trilobitem Harpidella misera (Hawle & Corda, 1847) †, Diacanthaspis minuta (Barrande, 1846) † a Prionopeltis praecedens (Bouček, 1935) †.

Vědecká synonyma:
Scharyia abadia Šnajdr, 1981

Zdroje a použitá literatura:
- Milan Šnajdr - Studie o čeledi Scutelluidae (Trilobitae), nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1960
- Ing. Karel Matějka, CSc. - Plán péče pro přírodní památku Orthocerový lůmek na období 2010-2022, 2009
- Plán péče pro přírodní památku Zmrzlík na období 2011-2020
- Václav Vokáč, František Hartl & Miroslav Pavlovič - Trilobitové společenstvo s Encrinuraspis-Eophacops (kopaninské souvrství, gorst, silur) z dočasného výkopu v osadě Zmrzlík u Zadní Kopaniny (pražská pánev, Česká republika), 2014
- Václav Vokáč, František Hartl & Miroslav Pavlovič - TRILOBITI BARRANDIENU, Díl 1, Trilobiti v lomu Kosov u Berouna, 2019
- Ivo Chlupáč - The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977
- J. Barrande - Système silurien du centre de la Bohème, 1852, 1872
- F. Prantl - Život českých pramoří, Česká Akademie věd a umění, 1952
- https://www.biolib.cz/